296635964_905078157114889_4741535473371679355_n

Nové technologie a sortimenty pro záhony trvalek mulčované vlastní biomasou

Nejen sortiment okrasných rostlin se neustále proměňuje a vzniká řada vylepšených novinek. Podobně vzniká celá řada konceptů nového použití okrasných rostlin, trvalek nevyjímaje. Většina nových způsobů použití akcentuje nové požadavky současného města, kterými jsou šetření se zdroji, podpora biodiverzity, práce se srážkovými vodami a zvýšení potravní nabídky pro pestrou paletu živočichů, respektive zvýšení biodiverzity.

A samozřejmě požadavek, který je zřejmý již od počátku používání trvalek, tedy snahy ušetřit finanční prostředky zejména na údržbu záhonů. Jednou z reakcí na většinu těchto témat je technologie mulčování vlastní biomasou. Jedná se o koncept, který vznikl v Nizozemí a existuje několik firem, které nabízí kompletní know-how pro tyto výsadby (např. projekt Green to color®). Hlavním principem, který se odlišuje od standardních trvalkových záhonů je využití odpadní nadzemní biomasy místo nastýlání – mulčování zpravidla kompostovaným kůrovým mulčem. Běžná údržba záhonů je totiž založena na tom, že se v předjaří nebo na podzim odstraní již zaschlé nadzemní části vytrvalých bylin neboli trvalek. Tato nadzemní hmota, které je podle charakteru výsadby, poměrně dost, se odstraní z výsadby, nejčastěji odveze zkompostovat. Za skládkování tohoto organického materiálu (v tuto chvíli odpadu) se platí. Přeprava také znamená náklady na vozidlo a obsluhu, nehledě na ekologickou či uhlíkovou stopu, která se tímto zvyšuje. A následně po ostříhání se do výsadby jednou za 2-3 roky naveze mulčovací materiál, který se zde navrství ve vrstvě cca 3-4 cm. I tako pracovní operace je finančně, provozně, ekologicky i časově náročná. Na tento problém pak dává odpověď právě technologie mulčování vlastní biomasou. Ta vlastně řeší hned dva problémy – odvoz odpadu a doplnění nové vrstvy mulče. Místo odvozu staré nadzemní hmoty se tato hmota poseká a ponechá na místě. Nejjednodušší způsob je toto provést v předjaří menší mechanizací jako je plotostřih či křovinořez. Tento způsob údržby vyšších ploch trvalek na vlhčích a živnějších stanovištích na své zahradě zmiňuje ve svém blogu opakovaně např. anglický spisovatel zahradnické literatury a znalec zahrad Dr. Noel Kingsbury. Problém ale může být, že plocha vypadá nevzhledně a ne každý takovýto způsob údržby považuje za vizuálně přijatelný. Proto pro mnoho lidí přijatelnější metodou může být rozsekání suché biomasy trvalek pomocí mulčovače na malé kousky. To řeší jak vizuální stránku problému, tak i praktickou stránku, kdy takto naštěpkovaný materiál je objemově mnohem menší než původní biomasa. Ideální pro tuto činnost je štěpkovač kladívkový, který materiál naseká na ideální velikost (1-2 cm) již po prvním přejezdu. Tento mulčovač se nastavuje na nulovou výšku, tedy kopíruje povrch a nenechává po sobě žádné strniště, pouze rozsekanou biomasu. Lze použít také jiné, v zahradnictví běžně používané sekačky s mulčovačem, zde je ale zpravidla z důvodu množství materiálu potřeba přejet místo vícekrát. Tuto pracovní operaci lze také provést kombinací více strojů, kdy posekaný materiál ze záhonů nedrtíme na místě ale v poblíž pomocí jiných drtičů či štěpkovačů a materiál po rozdrcení vrstvíme zpět na záhon jako nový organický mulč. Pokud se toto provede v předjaří, kdy začínají rašit cibuloviny, lze tuto metodu použít i na řadu běžných trvalkových záhonů mulčovaných organickou hmotou. Jedna z možností ale také je posekat a rozdrtit celou výsadbu o něco později na jaře, zpravidla v polovině dubna, v době, kdy rašící trvalky jsou již cca 10 cm vysoké. Takto narašené rostliny společně s loňskou suchou biomasou také rozdrtíme. Před tímto zásahem se ještě aplikuje organominerální hnojivo (např. Black Pearl), které obsahuje větší množství humínových kyselin, které pomáhají rozložit posekanou biomasu a doplňují živiny pro trvalky. Rostoucí trvalky nezahynou, aktivují postranní pupeny a zmnoží stonky. Tím se samozřejmě posune kvetení, kdy první květy se objevují po cca 6 ti týdnech od tohoto zásahu, tedy ke koci května. Např. ve výsadbách v Táboře začínají jako první kvést šanty (Nepeta ×faassenii ´Six Hills Giant´) denivky (Hemerocallis ´Stella D´Orro´) a kakosty (Geranium macrorrhizum). Pro takovýto způsob údržby ale samozřejmě není možno ve výsadbách použít cibuloviny, protože ty v tuto době jsou již kvetoucí a nedokáží se se zásahem vyrovnat. Nelze také využít řadu dalších trvalek, které by tento typ údržby také špatně snášely. Je proto vytipováno cca 100 – 120 trvalek vhodných pro tento způsob managementu. Seznamy si jednotlivé firmy střeží jako své know-how, ale z výsadeb, které byly v ČR již realizovány lze některé z nich identifikovat. Téměř vždy se jedná o tzv. C (konkurenční) stratégy, tedy rostliny vitální se silnou konkurenční silou. Výsadby s tímto typem údržby byly ve veřejném prostoru realizovány v letech 2018–2022 např. v Táboře či Strakonicích. Ve vysazeném sortimentu lze rozpoznat např. Hemerocalis, Nepeta ×faassenii, Calamagrostis ×acutiflora, Bergenia, Geranium psilostemon ´Bressingham Flair´, G. macrorrhizum, G. ×cantabrigiense, Phlomis russeliana, Echinacea, Aster, Lysimachia ciliata ´Firecracker´, Sedum ´Matrona´, S. ´Herbstfreude´, Salvia nemorosa a další.

Záhony lze zakládat v průběhu celé sezóny, v prvním roce po výsadbě se na záhonech použije klasický organický mulč, třeba ve formě tříděné kompostované borky ve vrstvě cca 5 cm. V pozdějších letech se již tento mulč nedoplňuje, funkci mulče přebírá právě nasekaná biomasa. Pletí se doporučuje cca 4x ročně, většinou stačí záhon pouze rychle projít a odstranit nežádoucí rostliny. Ty se mohou ponechat ve výsadbě na vrstvě mulče, kde zaschnou a vizuálně se tak ztratí. Při takto udržovaných záhonech se údržba pohybuje okolo 4 minut na metr čtvereční za rok.

Přiložené foto je z výsadeb z Tábora z 23. 6. 2022

Autor: Adam Baroš, VÚKOZ, v.v.i Průhonice

Sdílejte příspěvek